Dnes a příští týden si dovolím malé eduko okénko. Rozhodla jsem se tak, protože jsem v uplynulých týdnech dostávala od svého okolí poměrně dost otázek, jak to IVF vlastně probíhá. Tak pro ty, které tyto technické a informativní věci příliš nebaví – teď dva týdny vynechte a pak už to zase bude víc o mně.

Proces umělého oplodnění je pro mě něco fascinujícího. Samozřejmě jsem měla hrubou představu, jak to probíhá – zkrátka vezme se vajíčko, spermie a vznikne dítě v Petriho misce. A takhle to vlastně skutečně je. Jen ten proces není šup šup. Existuje dokonce několik metod oplodnění a pak dvě různé varianty transferu (znovu zavedení embrya do dělohy). Jsem laik, proto nečekejte level odbornosti milion, ale popíšu Vám to podle své zkušenosti (článek píšu v mezifázi, kdy čekám na transfer, ale už máme embrya u ledu) a podle informací, které jsem dostala na klinice. Také bych ráda upozornila, že postupy se můžou na každé klinice a u každé ženy lehce lišit, ale základ je vždy stejný.

Rozdělila bych IVF na tři fáze: a) stimulace; b)oplodnění a vývoj embryí a c)transfer embrya. Ještě než celý proces IVF započal, absolvovala jsem před začátkem menstruace kontrolu na klinice. To už víte. Pomocí ultrazvuku lze na Vašich vaječnících vidět, kolik folikulů je  pro příští cyklus nachystáno. Standardně tělo ženy funguje tak, že každý měsíc během první poloviny cyklu dozrává ve folikulech několik vajíček. Obvykle pak jeden (někdy dva, či tři) roste více než ty ostatní, to je tzv. dominantní folikul, ze kterého se pak vajíčko při ovulaci uvolní a je připraveno k oplodnění. Další vajíčka zanikají, protože nedozrála. Při IVF je tento přirozený hormonální cyklus potlačen a je řízen medicínsky. Tím pádem chcete, aby všechny rostoucí folikuly byly dominantní a dozrála v nich vajíčka, která se pak oplodní mimo tělo. Ale to už předbíhám. Zkrátka první kontrola sloužila k tomu, aby si moje paní doktorka prohlédla, kolik vajíček lze potenciálně očekávat a zda to koresponduje s úrovní hormonu AMH (zásobárna vajíček). U mě to dopadlo moc dobře. Na základě AMH bych měla mít kolem 20 folikulů a přesně dvacet paní doktorka napočítala. Dostali jsme tedy zelenou, že v dalším cyklu zahájíme fázi 1: stimulaci.

Stimulace

Stimulace probíhá dvojím typem: a) krátký protokol; b) dlouhý protokol. Proč a kdy se přistupuje k jakému, je pro mě záhadou, o kterou jsem se nezajímala. Zkrátka jsem věřila tomu, že doktoři vědí, proč se pro konkrétní variantu rozhodnou. Největší rozdíl je samozřejmě v délce stimulace. Při krátkém protokolu je doba stimulace logicky kratší a začíná se s ním zpravidla 2. dnem menstruace. Při dlouhém protokolu se začíná už v luteální fázi a pokračuje se přes menstruaci až do ovulace. Laicky tomu rozumím tak, že se doktoři rozhodují podle hladiny hormonů. Já konkrétně jsem měla krátký protokol. Znamená to, že od druhého dne menstruace si aplikujete injekci FSH hormonu, který je zodpovědný za zrání folikulů. 5.-6. den cyklu jdete na první kontrolu,  aby se zjistilo, jak na danou dávku reagujete. Základem je ultrazvuk, někdy se dělávají i odběry, aby se vědělo, jestli nejste příliš přestimulovaná a nehrozí riziko hyperstimulačního syndromu (OHSS). Dobré je také sledovat hladinu LH hormonu zodpovědného za ovulaci. Nechcete totiž, aby Vám ovulace proběhla předčasně a vy jste zbytečně přišli o vajíčka. Ke stimulačním injekcím přibudou ještě posledních pár dní ještě léky (tzv. Antagonisti), které blokují právě LH hormon a případnou spontánní ovulaci. Zkrátka aby velké folikuly zpomalily růst a ty menší měly čas dorůst. Pro ovulaci jsou vhodné folikuly cca od 18 mm, ale to už je info pro fajnšmekry. Mně bavilo při kontrolách, že paní doktorka mi jednotlivé folikuly ukazovala a diktovala sestřičce vždy čísla, která odpovídala velikostem folikulů. 36 hodin před plánovaným odběrem se aplikuje injekce, která ukončuje zrání vajíček a uvolňuje je k ovulaci. U této poslední injekce je potřeba dodržet přesné načasování aplikace, aby celý proces nepřišel nazmar. Stimulační fáze u krátkého protokolu je dlouhá cca 10-14 dní, podle toho, jak žena na stimulaci reaguje. V mém případě to trvalo 11 dní od začátku stimulace do odběru vajíček. Devět dnů jsem píchala injekce. Pak jsem měla den volno, protože dozrávala vajíčka po aplikaci Ovitrelle (zahájení procesu ovulace). Celkem jsem měla dvě kontroly, 5. den a 7. den. 

Odběr vajíček probíhá pod celkovou narkózou. Zavedou do Vás vaginální ultrazvuk, aby na folikuly dobře viděli a tenkou jehlou folikuly propíchají. Zní to bolestivě a možná trochu nechutně, ale v tomhle je ta narkóza zlatá, že necítíte lautr nic. Obsah folikulů se potom odsaje (není v nich jen vajíčko, ale také tekutina) a v laboratoři se z tekutiny vyberou vajíčka. Odebraná vajíčka mohou být trojí kvality: M2 = zralé vajíčko ideální k oplodnění; M1 = téměř zralé vajíčko, tato vajíčka mohou v laboratoři během pár hodin uzrát, nemusí ale dosahovat stejných kvalit jako M2 (např. se je nepovede oplodnit, nebo nejsou schopné se dál úspěšně vyvíjet); GV = nezralé vajíčko nevhodné k oplodnění. Ve stejný den, kdy žena podstoupí odběr vajíček, je potřeba také součinnost muže, a to k odběru spermatu. Ideální varianta je, když muž s vámi přijede na kliniku a použijí se čerstvé spermie odebrané na klinice. Někdy se ale stane, že muž v daný den přijet nemůže, a tak svůj vzorek donese pár dní před. Ten se zmrazí a znovu rozmrazí na den oplodnění. Pro nejkvalitnější výsledek je potřeba, aby muž před odběrem měl sexuální abstinenci. Ta však nesmí být delší než tři dny – to už je nežádoucí. 

Po odběru vajíček musí brát žena progesteron (Utrogestan, Gynprodyl, Duphaston), protože u IVF nastimulovaných vajíček není kvalitní žluté tělísko, netvoří se tak dostatek progesteronu, které by vyvážil všechen ten estrogen, co jste stimulací přijaly. Tím pádem by se spustila menstruace příliš brzo. Progesteron cyklus uměle prodlužuje a snaží se ho co nejvíce přiblížit k Vaší normální délce.

OHSS

K procesu stimulace je nutné dodat i pár slov o OHSS, neboli o ovariálním hyperstimulačním syndromu. Ten je zřejmě strašákem každé ženy, která procesem IVF prochází. Jak už název napovídá, dochází k němu, když je žena “přestimulovaná” hormony. Projevuje se zvětšenými vaječníky, bolestí v podbřišku, hromaděním tekutiny v břiše, která je pak zodpovědná za rostoucí objem břicha. V těžších formách je nutná i hospitalizace a případné odstranění tekutiny. V mírnější formě je nutný klidový režim, zvýšený příjem tekutin a také bílkovin. Výše zmíněné je také prevencí OHSS. Mně se naštěstí vyhnul, ale měla jsem z něj docela vítr.

Stimulační fáze je z celého IVF asi fyzicky nejnáročnější. Každý na hormony reaguje jinak. Pro někoho to může být období velkého nekomfortu, bolesti či psychické nepohody. Slíbila jsem, že dnes to bude spíš v obecné rovině, ale prozradím vám malý spoiler: stimulace mi tak rychle utekla, že jsem často ani neměla prostor přemýšlet nad tím, jestli mi není nějak výrazně zle. Jsem za to dost vděčná. Zkrátka v mém případě jsem se mnohem více bála před a nakonec to bylo zvládnutelné.

(Pokračování příště)