44. MEDICÍNSKÝ UPDATE

Je začátek srpna, a to znamená, že mám za sebou všechna plánovaná vyšetření, která měla napovědět, jak se bude na naší cestě za miminem pokračovat a v jakém časovém rámci. Jen pro připomenutí – na začátku června jsem absolvovala v nemocnici expertní ultrazvuk, který měl prozkoumat útvar za pravým vaječníkem a případně potvrdit podezření na endometriózu. Ukázalo se, že o endometriózu se opravdu jedná a mám několik jejích ložisek, včetně srůstů, v pánevní oblasti. U neznámého útvaru si nebyla 100% jistá – zřejmě endometrická léze, ale pro jistotu mi udělala ještě kontrolní stěry (nešlo vyloučit, jestli nemám zánět vejcovodu) a objednala mě za měsíc na kontrolu. Zároveň jsem dostala termín v poradně pro léčbu endometriózy a myomů (budu jí říkat endoporadna), abych se s panem doktorem poradila, jak dále postupovat.

Konečně dobré zprávy

První byla naplánovaná kontrola na expertním ultrazvuku. Na ní jsem se dozvěděla poměrně dobré zprávy. Neznámý útvar…drumroll, please…zmizel!!! Zkrátka se asi během menstruace nějak vyloučil (což by vysvětlovalo, proč mi před dvěma měsíci bylo na umření a brala jsem si sickday). Také výsledky cytologie/stěrů dopadly dobře, takže žádný zánět se v mém těle nekoná a pohlavními chorobami naštěstí taky netrpím. Co mě ale až tak nepotěšilo, že všechny ostatní útvary, které předtím našla, docela porostly. Obzvláště na levé straně za vaječníkem už to nejsou 3 cm, ale 5 cm. Zároveň se ale trochu utěšuju, že se to v těle nějak vyvíjí. Něco roste, něco mizí. Už jsem neměla v papírech náznak “kissing ovaries” (což je stav, kdy jsou vaječníky tak zatížené endometriózou, že se prohýbají a jsou v těsné blízkosti). Nic nového nenašla, takže kontrola dopadla celkově relativně dobře.

Nepřekvapili, nepotěšili…

O týden později jsem šla na endoporadnu. Průběh vyšetření si nechám na samostatný článek spolu s dalšími informacemi o diagnostice endometriózy. Pan doktor byl mladý, sympatický a šlo vidět, že je velmi důkladný a snaží se pacientkám věnovat na maximum. Důkazem bylo hodinové zpoždění, se kterým jsem šla na řadu a taky fakt, že jsem sama strávila v ordinaci dobrých padesát minut. Spoustu času jsme strávili mluvením, ať už v rámci diagnostiky, nebo pak v probírání možností, rizik a organizačních věcí. Vyšetřil mě pouze pohmatem, protože na ultrazvuku jsem byla týden před a obrázky měl k dispozici v počítači. Co bych chtěla ocenit asi nejvíce, tak bylo, že se hned na začátku ptal, jaká jsou moje očekávání a přání. Měla jsem dvě: a) připravit tělo co nejlépe na IVF; b) podívat se na mé problémy s trávením a vyloučit, že to není nějaký gastro problém. 

Asi začnu tím b). Je mi trochu hanba mluvit o takových věcech, ale jednou ten blog píšu a možná někdo řeší/bude řešit něco podobného, tak aby věděl. Zkrátka nejsilnější den menstruace se stopy krve objevují tam, kde by neměly. Nejprve jsem se vyděsila, že je to určitě nějaká rakovina, nebo zánět střev a podobné hrůzy. Ale vzhledem k tomu, že se mi to děje jen během menstruace (a to ne vždy), uklidnila jsem se, že je to asi endo. K čemu se přiklání i pan doktor, který říkal, že se tohle děje, když endometrióza na nějakém místě vroste do střeva. Na ultrazvuku se sice nic nenašlo, ale i on má své limity. Proto jsme se domluvili, že absolvuju magnetickou rezonanci, která by ložiska na orgánech měla ukázat. Zároveň jsme se shodli na tom, že při jednom se udělá i kolonoskopie, ať se vyloučí případný gastro problém. Pan doktor to ale podal tak, že je to na 99% endometrióza, a tím jsem se přestala stresovat. Zkrátka mně stačí info, že jsem nic nepodcenila a budu spokojená. Jasně, kolonoskopie nezní jako něco, co chce člověk s radostí absolvovat, ale aktuálně mě to moc netrápí. Teď jen čekám na termín magnetu a jde se na to!

Co mi teď dělá větší hlavu, je to a). Jsem rozhodnutá podstoupit IVF a přála bych si, aby mé tělo  bylo připravené tak, aby byla úspěšnost co největší. Pan doktor mi nabídl dvě řešení: 1) Jít rovnou na IVF a vyzkoušet, jestli budeme mít štěstí. U endometriózy je to zkrátka 50:50. Může se to podařit, ale kvůli zánětlivým procesům se nemusí vajíčko uchytit. 2) Jít před IVF na laparoskopii. Odstraní se co nejvíce ložisek, aby bylo tělo endometriózy prosté. Tři měsíce se užívá hormonální léčba, kdy je tělo ve stavu umělého přechodu, aby nedorostla nová ložiska, a pak se zahájí IVF. Jako všechno to má své ALE. První ALE se týká samotného IVF. Tím, že mi zastaví přirozený cyklus, spotřebuje se pak na stimulaci mnohem více léků a je potřeba si to vykomunikovat s reproklinikou, jestli s tímhle postupem souhlasí. Druhé ALE se týká samotné operace. Vzhledem k tomu, že mám endometriózu zřejmě i ve střevě, jde v mém případě o rozsáhlejší operaci na cca 4 hodiny, které s sebou nese určitá rizika. Endometrióza střeva se řeší tak, že se postižený kousek střeva odstraní. Někdy se může tedy stát, že skončí žena s vývodem. V ideálním případě s dočasným, v neideálním případě s trvalým (fuj poprvé). Jedno ložisko mám v rektovaginálním septu a aby se k němu dostali, budou muset řezat přes pochvu. Někdy se stane, že se jizva roztrhne a pak odchází všechno jen jedním místem (Fuj podruhé. I když tohle je naštěstí řešitelné další operací). Další ložisko mám v blízkosti močového měchýře a aby jej mohli odstranit, nejspíš se budou muset měchýře dotknout. Pan doktor mi vysvětloval, že je to delikátní práce, aby neporušili nervová vlákna, protože pak bych mohla ztratit citlivost v měchýři. Nebo se může něco porušit a musela bych se dočasně/trvale cévkovat. Uklidňoval mě, že samozřejmě pravděpodobnost je malá, ale že naprosto pochopí, pokud se kvůli těmto hrůzám pro operaci nerozhodnu. 

První dojmy…

Když jsem si tohle v první chvíli vyslechla, trochu mě to zaskočilo, ale byla jsem mentálně nastavená na to, že prostě na operaci půjdu. Nejen, že to zvýší úspěšnost IVF, ale uleví mi to od bolesti, menstruačních potíží a trávících problémů. Domluvili jsme se tedy na termínu na začátku listopadu (dřív nebylo místo) s tím, že jej můžu kdykoliv zrušit a nikdo mi to nebude mít za zlé. Po magnetu a kolonoskopii bychom ještě měli spolu jednu konzultaci a podívali se, jak to aktuálně v mém těle vypadá. Pan doktor se se mnou rozloučil s tím, že mi můžou pomoct a já odešla poměrně v dobrém rozpoložení. A pak jsem to volala manželovi. Jak jsem to všechno znovu vyslovovala nahlas a nějak mi to všechno začalo docházet, tak jsem se na lavičce před nemocnicí rozbrečela. Protože co si budem…ani jedna možnost není ideální. Operace je děsivá. Nebo možná ne tak ta operace, ale případná rizika. Co když se to posere a jak dlouho se pak budu dávat dokupy? Co když to ani tak nepomůže? Zároveň IVF pro mě bylo dlouho tak posvátnou metou, že jsem si prostě přála do ní jít jako do poslední možné varianty. Kdy už všechny selže a kdy to bude mít velkou šanci na úspěch. Ale v kontextu aktuálních informací by pro mě IVF před operací bylo s nejistým výsledkem. A já moc nevím, jak na ten další neúspěch budu reagovat. A taky nevím, co ta hormonální stimulace udělá s mojí endometriózou. A jestli endometrióza s sebou nenese vyšší riziko potratu. A víte čeho se bojím nejvíc? Že mi na to pořádně asi nikdo neodpoví. Protože jak jsem zatím pochopila, endometrióza je tak nevyzpytatelná věc, která se u každého může chovat jinak. 

Co dál?

Stojím tedy před rozhodnutím, co mám udělat. Co je správná varianta? V prvních chvílích to byla operace. Mentálně jsem se s ní sžila už od května, kdy mi ji doporučili na klinice. To jsem ale měla jít odstranit preventivně nějaký útvar. Ne si nechat řezat do střeva a močového měchýře. Mám ji tedy odložit a zkusit IVF? S tím, že když to nevyjde, budu mít alespoň po stimulaci a s trochou štěstí připravená zamražená vajíčka na příště? Nebudu na sebe naštvaná, že jsem měla jít na operaci hned, když už jsem měla termín? Protože jak budu dlouho zase čekat? Nebudu už na všechno psychicky vyčerpaná? Nevím, zkrátka nevím. Od konzultace v poradně uplynuly dva týdny a nemám v tom jasněji. Nebo si vždy myslím, že mám a pak je to zase jinak. Nejraději bych na to nemyslela, ale to mi taky nejde. Vymysleli jsme ale, že si domluvíme schůzku na klinice a vyslechneme si i jejich názor. Zeptáme se, jak funguje stimulace s ohledem na endometriózu a na jaká rizika se případně připravit. Konzultaci máme příští týden. Dále určitě absolvuju ten magnet a kolonoskopii a pak už snad budu vědět, jak se rozhodnu. Doufám. 

Co Vám budu povídat, moc optimismu mi to do žil nevlilo. Myslím, že pořád se snažím nějak zpracovat to, že z pozice “jste naprosto zdravá” jsem se dostala do pozice “rozsáhlá operace s riziky”. Aktuálně mi opět dává endometrióza najevo, že v mém těle je a já se držím zuby nehty, abych nepropadla sebelítosti a vzteku, co jsem komu udělala, že se mi tohle děje. Jde mi to těžko. Strašně těžko. Ale já to dám!