...který snad nakonec přijde

121. STRACH Z ULTRAZVUKU DOSTÁVÁ NOVÝ ROZMĚR

Když žena přirozeně otěhotnění, většinou se její první návštěva gynekologa uskuteční okolo osmého týdne. Dělá se to kvůli tomu, že v tomto období by už mělo být embryjko na ultrazvuku hezky vidět, včetně jeho srdeční akce. Když těhotníte pomocí IVF, má to výhodu v tom, že Vás lékaři sledují už od začátku. Každá klinika má ale jiné zvyklosti. Některé kliniky ženám po transferu odebírají krev po cca dvou týdnech nehledě na výsledek testu, aby měli jasno, zda je žena skutečně těhotná. Naše klinika řeší odběry krve jen v případě pozitivního výsledku. Byť se mnou určitě někteří nebudou souhlasit, dává mi to smysl. Protože u pětidenního embrya (blastocysty) by čtrnáctý den po transferu rozhodně měl vyjít pozitivní těhotenský test, nebo alespoň jeho náznak. Pročetla jsem během posledních let tolik článků na toto téma, že dokonce v USA se bere za relevantní výsledek testu už po deseti dnech. Není divu – embryo je v té době už patnáct dní staré, což u přirozeného početí vychází na období vynechání menstruace a zjištění těhotenství. 

S klinikou jsme byli domluveno, že právě čtrnáctý den po transferu si udělám těhotenský test a výsledek jim zavolám. Test jsem si dělala den třináctý, a protože byl jasně pozitivní, přišlo mi zbytečné jej opakovat (navíc těhotenský hormon narůstá obden, tak by v nich nebyl kdovíjaký rozdíl). Paní na recepci se z mého výsledku radovala a nabídla mi dvě možnosti, jak dále postupovat. Buď můžu přijet na krev hned zítra, nebo by se odběr spojil s prvním ultrazvukem. Vycházelo to o osm dní později. Rozhodla jsem se pro druhou variantu. Udělám tady malou odbočku. Těsně před třetím transferem jsem se přidala do FB skupiny ohledně umělého oplodnění. Přišlo mi fajn obklopit se komunitou žen procházejícím podobným procesem a zároveň to pro mě byl zdroj informací, které jsem nemusela hledat na pochybných fórech (byť i ta skupina občas přináší pochybné příspěvky, ale s tím se musí v internetových vodách počítat). Hladina těhotenského hormonu (HCG) se tam řešila ve velkém. Porovnávaly se čísla, vyslovovaly se pochyby, jestli je to dostatečně vysoké a jestli to svědčí o prosperujícím těhotenství, nebo naopak o těhotenstvím biochemickém (biochemické těhotenství je stav, kdy dojde k oplodnění a částečnému zahnízdění embrya do dělohy. Z důvodu genetických abnormalit, imunologických příčin či špatného uhnízdění se ale embryo pustí a odchází s menstruací. Může se ukázat na testu nebo potvrdit z krve, ale skončí dříve, než je těhotenství prokázáno na ultrazvuku. Zpravidla se to děje během 4.-6. týdne těhotenství). Musím přiznat, že mě dost stresovalo vlézt se do nějaké tabulky a přemýšlet nad tím, jestli je HCG dostatečně vysoké. Rozhodla jsem se proto, že si dovolím týden žít ve sladké nevědomosti. Pokud by se jednalo o biochemické těhotenství, možná se do té doby samo projeví a dostanu zpožděně menstruaci. Navíc ani dobrá hladina HCG nezaručuje, že se embryo dobře uhnízdilo, roste a vyvíjí se mu srdíčko. 

Vydržet týden do kontroly bylo jízdou na horské dráze. Trochu se mi ulevilo, že už nemusím řešit nějaké těhotenské testy, zároveň jsem ale neměla žádnou jistotu, že jsem skutečně těhotná a vše je, jak má být. Což teda aspoň zdánlivě připomínalo ten přirozený proces, kdy to žena také dlouho neví. S přibývajícími dny jsem opouštěla myšlenku biochemického těhotenství. Nekrvácela jsem, nešpinila a sílily mi těhotenské příznaky (zejména stavy odpolední kocoviny). Nově jsem se pro změnu začala bát mimoděložního těhotenství. Občas mě píchalo v levém podbřišku. Nemám tam díkybohu vejcovod, a tak jsem si říkala, že jsem v klidu. Pak jsem si ale přečetla, že se může embryo usadit i v dutině břišní, nebo v rohu dělohu, kde také neprosperuje. Zkrátka měla jsem fakt strach a už jsem chtěla vědět, na čem jsem. Naštěstí to poměrně uteklo, a tak jsme se ve středu hned ráno vydali na kliniku. Přivítala nás moje oblíbená sestřička s tím, že se na nás moc těšila (je to zkrátka láska!). Paní doktorce jsem se svěřila, že jsem snad ještě nikdy nebyla tak nervózní jako dnes. A to už mám na klinice leccos za sebou. Nechtěla mě déle napínat, a tak se šlo na ultrazvuk. Joo, já a ultrazvuky. Víme, známe. Tohoto ultrazvuku jsem se fakt děsila extrémně, co ukáže, nebo respektive neukáže. Paní doktorka vypočítala, že jsem aktuálně 5 týdnů a 6 dní těhotná, což sedělo s výpočtem podle IVF kalkulačky, kterou jsem si zaznamenala do své aplikace Těhotenství+. V tomto stádiu těhotenství lze na ultrazvuku vidět cokoliv – narostlou sliznici, gestační váček, gestační váček s žloutkovým vakem a nebo v ideálním případě už půjde jako malá tečka vidět embryjko. 

Paní doktorka zavedla vaginální sondu a hned v zápětí hlásila: “No, krása! Hned to tady vidím. Gestační váček a v něm embryjko.” K ultrazvuku přispěchal manžel a paní doktorka nám vysvětlovala, co na něm můžeme vidět. Trochu ve mně zatrnulo, když prohlásila: “A tady nahoře ještě vidím…”, a já se vyděsila, že tam ty embrya jsou dvě, “…srdíčko!”. Neuvěřitelné! S manželem jsme se culili od ucha k uchu. Věděla jsem, že by srdíčko mohlo jít vidět, ale pořád to bylo hodně brzo a nic by se nestalo, kdyby bylo viditelné až o dva týdny později. Paní doktorka nás upozornila, že je pořád hodně brzo, ale že když je srdíčko takhle časně, je to vždy dobré znamení.  Když jsem vstávala z vyšetřovacího křesla, vtipně jsem zahlásila, že kdybych teď náhodou omdlela, tak to bude úlevou. Spadl mi opravdu velký kámen ze srdce. Vytiskla nám první fotku a zatímco jsem se oblékala, vysvětlovala manželovi, z čeho se zanedlouho začnou tvořit embryjku ručičky a nožičky a kde se bude vytvářet placenta. Byla jsem na vrcholu blaha. Měla jsem oficiálně potvrzené těhotenství, embryjko bylo tam, kde má a dokonce už mu bije srdíčko. Mohlo to být lepší? Pochybuju. 

Paní doktorka mě objednala na další kontrolu za čtrnáct dní. To bych měla začínat devátý týden (letí to strašně!). Říkala, že to za ně bude poslední kontrola a pak mě předají zpět do rukou mé paní gynekoložky. Těším se, ale v něčem bude vážně divné se s klinikou po tak dlouhé době loučit. Ještě než jsme odešli, ptala jsem se na pár otázek. Zajímala mě různá omezení – nebyla jsem si jistá, jestli se těhotenství po IVF extra liší od toho přirozeného. A dle paní doktorky to u mě není ten případ. Stále jsem se měla vyhýbat přehřátí – žádné sauny, vířivky, horké vany. Dodržovat životosprávu – vyhýbat se rizikovým potravinám (syrové maso, prošlé věci, nepasterizované mléčné výrobky, alkohol) a nedělat nic, na co jsem nebyla předtím zvyklá. Potřebovala jsem se také ověřit, zda je vážně bezpečné mít v těhotenství sex. Možná to někomu bude znít směšně, ale protože jsem otěhotněla po pěti letech a ta cesta nebyla jednoduchá, sexu jsem se vážně bála. A věděla jsem, že mi pomůže slyšet z úst lékařky, zda je to v našem případě v pořádku. Je. Samozřejmě při jakýchkoliv bolestí, špinění po sexu či jiných potížích, zase nějakou dobu abstinovat či použít kondom (sperma obsahuje prostaglandiny, které jsou někdy zodpovědné za stahy dělohy, které mohou být bolestivé). Také se používáním kondomu snižuje riziko infekce, což v prostředí, kde si zavádíte léky a permanentně je tam dost velké mokro, není přemnožení kvasinek neobvyklé. Moje poslední otázka byla na pohlaví miminka. Tím, že jsme podstoupili genetiku embryí, klinika zná pohlaví všech naších embryjek. V ČR je nelegální si vybírat dopředu embryo podle pohlaví. Výjimkou je, když je určité pohlaví nositelem nějaké genetické choroby, pak je jasné, že je potřeba zavést to druhé. Teď už jsem ale měla potvrzené těhotenství, tak mě zajímalo, jestli nám to mohou říct. A taky, že řekli! My už pohlaví miminka známe. Zatím jej tady ještě neprozradíme, ale brzy se to dozvíte. Nijak jsme se s ním totiž netajili. Paní doktorka se nás dokonce ptala, jestli to chceme napsat do nějaké obálky, což jsme oba odmítli. My už žádná překvápka nechceme, haha.

Můžu Vám zatím říct, že jsme oba s manželem čekali, že to bude pohlaví opačné. Ne že bychom ho chtěli více, ale prostě jsme to tak cítili. Když jsme ale zjistili, že je to jinak – do několika hodin si to sedlo natolik, že se těšíme neskutečně a je to přesně tak, jak to má být. Schválně si můžete do komentářů tipnout!

5 komentářů

  1. Marketa

    Moc gratuluji k tehotenstvi, zazraky se fakt deji! 🙂

    Tusim, ze jsi pravdepodobnost mimodelozniho tehotenstvi uz zminovala, ale stejne mi to u IVF neni jasne. Jak je mozne, ze by se presunulo mimo delohu, kdyz jste myslim vyuzili i „lepidlo“?

    Marketa

    • JB

      Markét, moc děkuju!

      Samotnou mě to dost překvapilo, protože jsem o tom smýšlela úplně stejně jako ty. Pak jsem narazila právě na FB skupině, jak o tom holky psaly své zkušenosti, a to i přes EmbryoGlue. Snažila jsem se k tomu najít víc a prý u přirozeného početí se vyskytuje mimoděložko v 1% případů, u IVF ve 2% – někde ale uvádějí dokonce nižší riziko u IVF, takže bych to brala jako šul nul. Nicméně proč se to může stát i po transferu – může to mít souvislost s jinými problémy, kvůli kterým žena nemůže primárně otěhotnět – např. časté záněty dělohy, endo, poškozené vejcovody atd. Ono to embryo v děloze nějakou dobu cestuje a pak až nachází místo a začíná se implantovat. Takže klidně i s lepidýlkem může poputovat do rohu dělohy a tam se „uhnízdit“ a průšvih je na cestě.

  2. Veronika

    To bude kluk 🙂

  3. Tereza

    Taky myslim kluk 🙂

  4. Andrea

    Řekla bych, že kluk

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

© 2026 Čekání na godota

Šablonu vytvořil Anders NorenNahoru ↑