Když jsem na začátku roku psala zamyšlení o tom, na co se chci v roce 2023 zaměřit, zmiňovala jsem kreativitu. Vytváření nových věcí mi dělá radost a považuji to za důležitou součást svého života. K tomu, abych byla spokojená, se potřebuju nějakým způsobem realizovat. Čekání na Godota je pro mě nejen sdílení vlastní zkušenosti či terapeutický nástroj, ale také forma, jak dát svoji kreativitě prostor. Jak mě políbí múza, je to skvělé. Články mi vznikají pod rukama jedna báseň. Měla jsem velké štěstí, že po operaci endo jsem si týdny fičela na vlně, že Vám mám přeci tolik co říct. Kolikrát jsem měla i x článků napsaných do zásoby. Hodně také napomáhalo, že jsem při změně práce měla dost času se věnovat blogu/podcastu a vymýšlet nový projekt (podpůrná skupina). S příchodem jara se konečně moje tělo probudilo z dlouhého přechodového spánku – aleluja! A já si dělám nějaký pravidelný check-up, jak na tom jsem s aktuální energií, protože vím, že jí budu potřebovat do zásoby. A došla jsem k rozhodnutí: Je čas se z blogového prostoru trochu stáhnout a najít nový závan kreativity. Nejsem si jistá, jestli nějaký čas nebudu vydávat vůbec nic, nebo se čas od času na blogu něco objeví. Každopádně nechci mít na sebe nárok, že každou středu tady musím něco vypustit. A v tom se mi mnohem lépe dýchá.
Nemusíte se ale bát, že byste o mně neslyšeli vůbec:
- Podcast is still on. Ačkoliv se sedmou epizodou opět trochu meškám, koncept už mám v hlavě a co nevidět budu natáčet. Myslím si, že s ubráním frekvence psaní článků se budu moct věnovat této platformě více. Seznam témat pořád není ani zdaleka vyčerpán!
- Podpůrná skupina. První online setkání máme za sebou a já jsem naprosto nadšená, s jakými odvážnými a inspirativními ženami jsem se mohla propojit. Domluvily jsme se na frekvenci setkávání 1x měsíčně a určitě se na blogu objeví pozvánka na dubnové setkání. Kapacitu zřejmě omezím na max. 15 žen, aby každý dostal prostor sdílet/ptát se/vyjádřit svůj názor. Minule nás bylo 13 a bylo to velmi příjemné.
- Chci mít teď na blogu víc Vás než sebe. Téměř dva a půl roku tady sdílím svoji cestu a své nejniternější myšlenky a pocity. Nevadí mi to, ale: a) mám chuť se stáhnout do pozadí a dát hlas někomu jinému; b) sobecky si chci nasosat inspiraci i od dalších žen, které mají zkušenost s bojem s neplodností. Je to pro mě velmi cenné a po podpůrné skupině jsem přesvědčena, že každá z nás může ostatním nabídnout ze své zkušenosti něco, co může pomoct/inspirovat/navést. Měli byste chuť sdílet svoji cestu k miminku? Pokud ano, dejte mi vědět buď do komentářů, nebo přes Messenger. Bohužel, mi někdo zablokoval godotovský mail, tak se na něj nedostanu. Moje představa je taková, že bych to vydala formou rozhovoru (nemusíte tedy nijak sepisovat svůj příběh a trápit se, jak to napsat a co vše tam dát), který může být zcela anonymní :). Je to zatím hudba budoucnosti, tak není třeba se k čemukoliv okamžitě zavázat. Nechte to uzrát a budu se těšit, co nám to společně přinese!
V úvodním odstavci jsem psala, že se stáhnu. Nechci o tom ale uvažovat jako o stažení se či nějaké pauze. Líbí se mi říct, že jsem na cestě. Na cestě za kreativitou, na cestě za miminkem, na cestě za novými nápady a novými příběhy. Co to přinese, zatím nevím. Ale ohromně se těším!
Opatrujte se a prožijte nádherné jaro!
Objímám,
Jana
Nevím, jestli bojuju s neplodností, ale cítím se permanentně buď těhotná nebo neplodná, někdy i zároveň. A ty stereotypy týkající se žen, které již jedno dítě mají, ale druhé se tak nějak nedaří. Může Vám o tom něco napsat…
Snazime se o kiminko uz 6 let a mam za sebou tri potraty. Nejhorsi ted behem vanoc v 11tt. Rada odpovim na otazky a rada bych se i zapojila do neceho kreativniho, kdyby bylo neco u vas v planu
Chtěla jsem jen napsat, že mě to mrzí, že už na blogu nebudou pravidelně příspěvky, vždycky jsem se na ty středy „těšila“, až se dozvím, co je u vás nového. Úplně ale chápu důvody, které k tomu vedly a rozhodně nepřestanu držet palce, protože vám to prostě dobře dopadne! To je jasný! Budu doufat, že bude ještě příležitost se nějakých novinek z vašeho života domáknout 🙂
Co se týče mé cesty k děcku, cítím se trochu „provinile“, že nebyla dostatečně trnitá, protože nám teď, když jsme se pustili do IVF, zdá se klapl hned první pokus a první transfer (klepu na dřevo seč můžu), nicméně pořád je tam těch předešlých několik let smutku, psychické nepohody a neúspěchů, takže pokud se něco bude chystat, taky moc ráda přispěju svou troškou do mlýna.
Boji s neplodností zdar!
Milá A. moc děkuji za Váš vzkaz! Nebojte se, já se zas vrátím! 🙂 Ale teď to prostě nějak přišlo, že je potřeba se trochu vypnout a načerpat síly (nejen kreativní). Ale už mám pár článků v šuplíku, takže úplně nezahálím. Jinak určitě není potřeba se cítit provinile, ono každé IVF je dost náročné a mě naopak těší, že se mohou dít zázraky už na první dobrou. A jsem ráda, že se chcete o svůj příběh podělit – ozvu se určitě na mail. Díky a opatrujte se.
Áji, snažila jsem se Vám poslat mail, ale píše mi to, že nejde doručit…Je ten v komentáři správně? 🙂
já popravdě vůbec nevím, co jsem tam zadala 🙂 teď jsem do mailu zadala svůj primární mail, ten funguje určitě.
Ahoj Jani,
o svůj příběh se ráda podělím. Přeju kreativní jaro a plodnost na všech frontách:)
Eva