111. DOPIS MÉMU MLADŠÍMU JÁ

Magické číslo 111. A jsem ráda, že na takové speciální číslo vychází pro mě speciální článek. Před pěti lety jsem vysadila antikoncepci. Někdy ta výročí oslovuju, někdy je míjím…letos jsem to minout nechtěla. V rámci sebepodpory a i ocenění toho, jaký velký kus cesty jsem ušla, jsem napsala sama sobě dopis. Té Janě, která před pěti lety dobrala poslední plátičko antikoncepce a čekala, co bude:

Milá Jani,

vím, že se teď neskutečně těšíš z toho, že jste se doma dohodli na vysazení antikoncepce a začínáte ve svých životech vytvářet prostor pro miminko. Asi Ti běží hlavou spoustu otázek: Budete na Vánoce už ve třech? Dostaneš vůbec po devíti letech na antikoncepci menstruaci? Respektive budeš ovulovat? Způsobuje antikoncepce neplodnost? Rozjede se Ti zase to příšerné akné?  Mám jednu dobrou zprávu – Tvé tělo skutečně po vysazení antikoncepce začne brzy fungovat velmi dobře. Bohužel, o Vánocích ještě ve třech letech nebudete. Ne o těchto, ne o těch dalších a nebude se to týkat ani Vánoc v roce 2020, 2021 či 2022…

Děvče, asi jsi v šoku. Vím, že si odjakživa přeješ být mámou a mít tu velkou spokojenou rodinu. A vím, že Tě občas napadlo, co když to nepůjde a nebude se Ti dařit otěhotnět. Jani, mrzí mě to, ale Tvoje obavy se stanou skutečností. Zřejmě máš pocit, že se Ti aktuálně hroutí svět, když tohle čteš. A ten svět se v následujících pěti letech ještě párkrát zhroutí. Jsem ale s tebou a chci Ti říct několik důležitých věcí:

Jsi mnohem silnější, než sis myslela. Odjakživa Tě někdo zpochybňuje, že jsi moc citlivá. Jsi citlivá, ale v tom nejlepším slova smyslu. Zároveň jsi ale neskutečná bojovnice. Několikrát zažiješ, že se Tvé jistoty otřesou v základech. Několikrát si odtruchlíš, že nemůžeš přirozeně otěhotnět. Ano, půjdeš do IVF. Vím, že Ti to teď nedává smysl a je to trochu proti Tvému přesvědčení. Nicméně až ten čas nastane, půjdeš do celého procesu s hlavou vztyčenou, optimisticky naladěná a odměnou Ti bude šest zdravých embryomiminek. Dvě z nich se nechytnou. Možná jich bude více, ale teď zatím víme jen o těch dvou. Pojmenovali jste je Mydlinka a Světluška. Den, kdy se s nimi setkáš, bude patřit k těm nejhezčím v životě a Tvoje srdce naplní ta největší láska. O to větší srdcebol zažiješ, když nedostanou příležitost s Tebou zůstat. Ta bolest bude nesmírná, až fyzická, ale zvládneš ji. Holčičko, zvládneš všechno na světě, i když Ti to v tu chvíli bude připadat jako nejvíc surreálná věc na světě. 

Nikdy se neviň za to, že jsi pokažená a neschopná jako žena. Nemůžeš za to. Důvodem, proč je Ti odepřeno stát se mámou přirozeně, je endometrióza. Jo, genetika je liška mazaná a to, co zažívala Tvoje máma, budeš zažívat taky. Endo je těžký protivník. Budeš se snažit seč to jde ji přelstít, a i tak otěhotnět, ale jsi na to krátký pán. Ne, že by ses dostatečně nesnažila. Buď k sobě laskává a nech si co nejdříve pomoct. Budeš mít s lékaři tu nejlepší zkušenost. A vím, že bys udělala první poslední, abys své miminko držela v náručí, první se ale budeš muset postarat o sebe. Budeš se to v následujících letech hodně učit. Pořád budeš hodná holka, ale začneš si stavět hranice a začneš se zamýšlet nad svými prioritami. I za cenu, že se to někomu nebude líbit. Někdy to půjde hůř, někdy líp. Odpočívej. Neignoruj svoje tělo. Endo k Tobě skrze různé projevy bude hodně mluvit. Nesnaž se jí přehlušit a poslouchej. Přinese Ti ale i pěkné věci. Budeš součástí pacientské organizace a zjistíš, že na to nemusíš být sama. Půjdeš na operaci a ač to bude z počátku děsivé, vše dobře dopadne. S operací se naprosto změní kvalita života. A víš co? Nebude Tě bolet menstruace. Ani trochu. Chápeš to? To se nedělo ani na antikoncepci…

Pořád vedle sebe budeš mít toho nejlepšího parťáka. Vezmeš si jeho příjmení a společně si koupíte pejska. Fakt. A ten Tě bude držet v těch nejhorších chvílích nad vodou, protože to bude takové chlupaté psí mimino, co bez Vás nedá ani ránu. Partnersky Vás zkušenost s neplodností (ano, v budoucnu už Tě to slovo přestane tolik děsit) neskutečně posune. A dokonce jako nejzažší scénář připustíte, že možná zůstanete bez dětí, když to nepůjde. Tím se ještě vůbec neznervózňuj. Až nastane čas, přijde to k Tobě samo a ty to strachy nezavřeš do skříně na dalších x let. O své cestě začneš otevřeně mluvit. Nejprve s blízkým okolím. Pak začneš vydávat blog. Nahrávat podcast. Organizovat podpůrnou skupinu pro ženy bojující s neplodností. Přetavíš tuhle mizérii v něco, co pro Tebe bude nejen ohromně terapeutické, ale zároveň užitečné pro ostatní ženy. Buď za to na sebe pyšná. Je těžké s něčím takovým vyjít ven. Ale když to uděláš, budeš neskutečně lehčí.

Jani, je toho ještě mnoho, co bych Ti chtěla říct. Ty to ale sama prožiješ. Budou chvíle, kdy budeš svůj život nenávidět. Kdy si budeš přát, aby to byla noční můra, ze které se můžeš probudit a vydechnout si, že to byl jen sen. Chci Tě ale ubezpečit, že i přes to všechno za to život stojí. Ty za to stojíš. Tvoje hodnota je jinde, než v tom být mámou. Chvíli bude trvat, než si to uvědomíš, ale dobrá zpráva je, že na to přijdeš. Zažiješ spoustu krásných chvil, úspěchů a radostí. Užívej si každý takový moment a načerpej z něj maximum na těžkosti, které přijdou. A ony přijdou. Položí Tě. A pak vstaneš, oklepeš a půjdeš dál. Důvěřuj. Důvěřuj svému tělu. Důvěřuj, že se věci dějí přesně tak, jak mají. I když je nemůžeš nejprve vystát. Já to ještě neumím, ale troufám si tvrdit, že jsem na dobré cestě. 

(Pře)žij. (U)žij. Žij. 

Mám Tě ráda. Nezapomeň.

Jana, o pět let starší

P.S. V neděli nás čeká první podpůrná skupinka! Přihlášeným by měl během dneška/zítřka přistát v mailových schránkách odkaz. Kdo se ještě nepřihlásil, tak může na tomto odkaze. Těším se!