Měsíc: Srpen 2021

Když se stanete klienty reprokliniky, čeká Vás hned v začátku sada vyšetření. Jedním z nich je vyšetření genetické. Výsledky z genetiky máme už pár týdnů, nicméně jsem se nemohla donutit o nich napsat. Ne, že bych měla psací blok. Ale když nepíšu o svém prožívání a konkrétních zkušenostech, snažím si dělat rešerše a dělat různá eduko okénka. No a nechci psát samozřejmě žádné nesmysly a hoaxy. Těch máme kolem sebe mraky. Genetika je pro mě ale něco tak komplexního, že když jsem začala skládat věty, vůbec mi to nešlo. Chtěla jsem využít čas na chalupě, kde jsme byli minulý týden, ale zkrátka ani ťuk. A pak mi můj moudrý muž poradil, že nemusím psát vždy všechno orešeršované a informačně přínosné, že to můžu vzít jako svoji zkušenost s genetickým vyšetřením, a tu Vám zprostředkovat. A s tím už se mi pracuje lépe, takže dneska genetika mýma očima: 

Ke genetickému vyšetření nepotřebujete nic moc speciálního. Na klinice Vám odeberou krev – ani není potřeba přijít na lačno. Pak si Vás pozve genetik (v případě pandemie konzultuje i online nebo telefonicky – to byl náš případ), aby s Vámi dal dokupy Vaší osobní a rodinnou anamnézu. Při anamnéze je dobré si dopředu zjistit všechna onemocnění v rodině a na co zemřeli Vaši prarodiče a jejich rodiče. Genetikové se na to ptají. Zaměřte se zejména na onkologická onemocnění a úmrtí před 50. rokem věku. V osobní anamnéze se ptají na klasiku – prodělané operace, první menstruace, onemocnění, užívané léky, povolání, počet těhotenství, případně prodělané potraty.

Proč se vlastně genetika musí při asistované reprodukci dělat, mi bylo dlouho záhadou. Pochopila jsem to ale tak, že základní vyšetření zjišťuje genetickou kompatibilitu partnerů (že opravdu nejsou příbuzní) a zkoumá jejich karyotyp. Tady už jsem na tenkém biologickém ledě, ale lidský karyotyp je soubor 23 párů chromozómů, které jsou pro člověka typické. Genetické vyšetření pak hledá odchylky od norem, které by mohly u dítěte zapříčinit například vývojovou vadu. Nám na klinice ještě nabídli rozšířenou verzi (PANDA), která zjišťuje, zda nejsme nositeli genů nejrozšířenějších nemocí pro evropský kontinent. Konkrétně se jedná o hluchotu, cystickou fibrózu, spinální muskulární atrofii a syndrom frigidního X (onemocnění, projevující se mentální retardací a dalšími typickými rysy, např. protáhlý obličej a velké uši). Zjišťovaly se i trombofilní mutace a “geny pro neplodnost”. Co je součástí klasického vyšetření a co vše spadá do PANDA, nejsem schopná odlišit. My jsme se rozhodli pro PANDU. Když už, tak už. V čem totiž spatřuju velký přínos genetického vyšetření, je fakt, že pokud Vám vyjde, že jste přenašečem některého špatného genu, mohou při IVF geneticky vyšetřit embrya ještě před zavedením do dělohy. Pak máte záruku, že je ve Vás zdravé embryo a nečeká Vás na prvním screeningu nepříjemné překvapení. Teda asi se to stát může, ale přeci jen se to riziko snižuje. 

Genetika pro nás dopadla relativně dobře. Ani jeden z nás nejsme přenašeči žádné z výše zmiňovaných nemocí. Jsme geneticky kompatibilní (hurá, nevzala jsem si příbuzného). Naše plodnost je z hlediska genetiky v normě, u mě konkrétně to znamená, že bych normálně měla reagovat na hormonální stimulaci (vyšetřuje se citlivost na FSH hormon, který zodpovídá za zrání vajíček ve folikulech, a také na LH hormon, který spouští ovulaci). Vyšly mi akorát dvě drobnosti mimo normu. Špatně štěpím kyselinu listovou, to znamená, že jí musím přijímat už v rozštěpené formě. Je proto potřeba si o ni vždy v lékárně požádat. Já beru Pregnafolin od Dr. Maxe a ten by to měl splňovat. Druhá drobnost je, že mi v karyotypu nalezli drobnou mozaiku, do cca 6%. Paní genetička mi to vysvětlila tak, že mám o 6% větší pravděpodobnost, že by moje dítě mohlo mít nějakou vývojovou vadu (např. Downův syndrom nebo rozštěp). Bývá to prý běžné, ona sama to má a u prvního dítěte to ani nevěděla. Doporučila nám ale při spontánním otěhotnění (haha!) absolvovat odběr plodové vody. A při asistované reprodukci využít právě preimplantační genetiku embryí, abychom měli jistotu. Takže drobná komplikace, ale ne neřešitelná. I když to může zredukovat počet získaných embryí. Manželovi vyšlo v pořádku všechno. Jediné, co máme stejně, je ta neschopnost štěpit kyselinu listovou, to ale u mužů není nijak zásadní. Občas mi má prý uzobnout Pregnafolin, a to bohatě stačí. 

Genetickou stránku věci nám tlumočila po telefonu přímo paní genetička a při jednom jsme s ní doplňovali i naše anamnézy. Někdy se to dělá postupně – první anamnéza a pak až interpretace výsledků. Důležité věci z pohledu gynekologie a procesu IVF pak s námi prošla naše paní doktorka na klinice. Dostali jsme také vypracovanou zprávu. Na genetické vyšetření jednou za život přispívá pojišťovna. My, protože jsme se rozhodli pro rozšířenou verzi PANDA, jsme platili dohromady za oba kolem osmi tisíců. Jestli to bylo vyhozené peníze? Nemyslím si. Na moji mozaiku by se sice přišlo i v klasickém vyšetření, ale člověk dopředu neví, jestli je všechno v pořádku. A když už jednou procházím procesem IVF, chci si pošéfovat věci na co nejvíce frontách. Je prima, že když mám tuto genetickou predispozici, genetiku embryí hradí pojišťovna. 

Dostali jsme tedy pro nás cenné informace, které budou využitelné hlavně v procesu IVF. Když jsem to později rozebírala se svoji maminkou, říkala, že je možné, že jsme z její strany nositelé této mozaiky. Jako malá jsem měla extra předkus a dlouho mi spravovali zuby, aby byly rovné a všechny se vešly do pusy. Paní zubařka to tehdy zhodnotila jako druhá nejhorší diagnóza po rozštěpu. Tak snad se naše děti tomuto vyhnou. Díky, genetiko!

Endometrióza je něco, co se na mém blogu teď objevuje téměř v každém článku. Vzhledem k tomu, že toto onemocnění má moje máma, posledních pár let jsem věděla, že něco takového existuje, co to zhruba je a taky, že to může způsobovat velké menstruační bolesti. Nic víc. Ačkoliv diagnóza nade mnou visela už snad poslední rok a půl, nepropadala jsem žádné panice. Teď teprve zjišťuju, co to vlastně život s endometriózou je. A protože v našem boji s neplodností hraje zásadní roli, chci ji s vámi sdílet. O endometrióze jako takové jsem už na blog psala (TADY), dneska to bude o diagnostice.

Diagnostika endometriózy je poměrně komplikovaná. V USA průměrně čeká na svou diagnózu žena necelých 10 let. To není málo. Nevím, kolik je to v ČR, ale troufám si tvrdit, že méně to nebude. Nejsem schopná odhadnout, od kdy mám endometriózu já. Od sedmnácti do šestadvaceti jsem užívala antikoncepci, která je vlastně “lékem” na endometriózu, protože je potlačena přirozená hormonální produkce, nedochází k pravé menstruaci, a tak se ložiska nezvětšují a ani při menstruaci opakovaně nekrvácí a následně se nemusí hojit (to je pak ten zánětlivý proces).  Takže pokud endometrióza začala u mě už v pubertě, tak jsem jí antikoncepcí potlačila. Nicméně ve svém dospělém životě jsem k diagnóze dospěla poměrně brzo. Ne každý to štěstí má. S endometriózou je zkrátka ta potíž, že není příliš vidět. Na běžném ultrazvuku ji má lékař šanci vidět jen pokud máte endometrické cysty na vaječnících. Což ne každá žena s endometriózou mívá. 

Jaké jsou tedy možnosti?

Těhotnět! 

Zřejmě dost záleží na tom, v jakém městě žijete a u jakého gynekologa jste v péči. Ne všichni lékaři jsou v problematice endometriózy osvíceni a už jsem si xkrát přečetla příběhy žen, které se silnými bolestmi při menstruaci a sexu posílají doktoři k psychiatrovi. Mladým ženám s endometriózou se často doporučuje co nejdříve otěhotnět, protože těhotenství je pro endometriózu prospěšné. Nemenstruuje, ložiska nerostou, zvýšená produkce progesteronu ložiska “léčí” a může je zmenšit, někdy dokonce ložiska při těhotenství zcela vymizí. Nicméně ženám s endometriózou se snižuje plodnost o 50%. Takže rada dobrá, jen to provedení občas není jednoduché. Nebo také existuje jiná možnost, že žena na těhotenství ještě není připravena, nemá vhodného partnera a zkrátka těhotnět nechce. Někdy se doporučuje nechat si zmrazit vajíčka na později, protože pokud se endometrióza dostane právě na vaječníky, zhoršuje jejich funkci ovulovat a může mít také vliv na kvalitu vajíček. To jsem ale teď odbočila. Zkrátka se může stát, že lékař sice podezření na endometriózu má, ale kromě rad o otěhotnění s ní nic jiného nedělá. 

Operace naslepo

Další možností je poslat ženu na diagnostickou laparoskopii. Tam se ženě podívají do břicha, najdou případná ložiska a odstraní je. Což je dobrá varianta, akorát moje paní doktorka říkala, že je pro ně vždycky lepší, když dopředu vědí, co v tom břiše mají zhruba očekávat – obzvlášť pokud se jedná o ženu mladou, co by chtěla v budoucnu rodit. Je potřeba být opatrnější, aby se nepoškodila děloha a vaječníky. Je ale pravdou, že specializovaných pracovišť na léčbu endometriózy a myomů je v republice stále jako šafránu (notabene kvalitních) a ne všude mají k dispozici magnetické rezonance, expertní ultrazvuky apod. Proto lékařům mnohdy nic jiného nezbývá, než volit laparoskopii jako diagnostický a zároveň pak léčebný nástroj. 

Endoporadna a jiná specializovaná pracoviště

Já jsem měla velké štěstí, že moje paní doktorka absolvovala letos odbornou praxi v naší ostravské Fakultní nemocnici a věděla, že mají na léčbu endometriózy úplně jiné možnosti, než třeba v městské nemocnici, kde ona sama operuje. Na specializovaných pracovištích mají k dispozici expertní ultrazvuk, který má mnohonásobně lepší zobrazovací možnosti než ultrazvuk klasický. Mně takhle byla schopna najít ložiska v děložní stěně, v rektovaginálním septu, na vazech dělohy, před močovým měchýřem a srůsty v břiše. Výhodou je, že se dělá ultrazvuk nejen vaginální, ale i klasické sono, takže si může prohlédnout i jiné orgány, na kterých by se mohla endometrióza uchytit – např. ledviny, střeva, játra. 

Mám za sebou i první konzultaci na endoporadně. Ta trvala cca 50 minut. S panem doktorem jsme nejprve rozebírali anamnézu – kdy jsem dostala první menstruaci, jak dlouho jsem užívala antikoncepci a jakou, jak dlouho se snažíme o početí, co vše už jsme absolvovali, délka cyklu a jeho pravidelnost, jak dlouho trvá krvácení a v jaké intenzitě. Pak jsme rozebírali konkrétní potíže endometriózy – bolesti při menstruaci – jak dlouho trvají, co s nimi dělám, kde se bolest koncentruje, jestli je bodavá nebo tupá, jestli mívám bolesti i mimo menstruaci. Bavili jsme se také o bolesti při sexu a dalších potížích. Je fajn si vlastně před návštěvou endoporadny trackovat, co se s Vámi během měsíce a menstruace děje. Určitě se zaměřte i na trávení a případné potíže s močovým měchýřem – endometrióza dělá ráda paseku i tam. Jako psycholožka jsem ocenila, že pan doktor používal metodu škálování a ptal se, kam bych svoji bolest na škále 1-10 zařadila. Poté jsme ještě probírali, co od něj potřebuji a jestli je pro mě větší prioritou řešit to, že nemám dítě, nebo že mám bolesti. Co se vyšetření týče, ultrazvuk jsem měla týden starý, takže jej nebylo třeba dělat znovu. Pan doktor mě vyšetřoval pouze pohmatem a musím říct, že ačkoliv jsem za poslední roky absolvovala ledasco, byla jsem poměrně překvapená. Kontroloval mi jednotlivé svaly pánevního dna, takže jsem měla občas pocit, že jsem někde na fyzioterapii. “Teď tlačte levým kolenem proti mé ruce. Teď zase pravým.” Byla to docela sranda. Co už byla menší sranda, když narazil na jedno ložisko vzadu, a to se mi bolestí zatmělo před očima. Pan doktor konstatoval, že moje tělo se musí nějak podvědomě při sexu napolohovat, jinak neví, jak je možné, že bolesti nemívám. No, díkybohu! Na závěr mě ještě vyšetřil přes konečník, což teda taky nebyla bůhvíjaká pohodička, ale byla to rychlovka s dobrým závěrem, že žádné ložisko tam není patrné, což potvrdil i ultrazvuk. 

Na závěr jsme potom probírali možnosti, jak postupovat. O tom už jsem psala v předchozím článku TADY. Nabídl mi možnost operace s vybráním ložisek, pak nasadit na tři měsíce léky na  umělý přechod a zahájit IVF. Nebo můžu první zkusit IVF a kdyby se nedařilo, tak následně jít na  operaci. Termín operace mám sice zamluvený, ale stále zvažuju, jakou možnost si vyberu. Nic není ideální, tak spíše hledám, co je pro mě v danou chvíli menší zlo. 

Přítomnost endometriózy může naznačit i marker CA 125, jehož hodnoty se získávají biochemickým rozborem krve. Zvýšené hodnoty, cca od 30 – 35 U/ml, už můžou ukazovat na endometriózu v těle. Ale nemusí. Tento marker má zvýšené hodnoty zejména u nádorových onemocnění, takže to není spolehlivý ukazatel právě endo. Zkrátka pokud Vám toto vyšetření udělají a výsledky budou mimo normu, je to signálem, že se v těle něco děje a je potřeba dalších vyšetření. Mně odběr v nemocnici nedělali, ale na reproklinice ano, a to v rámci vyšetření komplexního hormonálního profilu. Hodnoty jsem měla mírně přes 50, takže i paní doktorka z kliniky vyslovila, že to zřejmě bude endometrióza, což jsem jí po vyšetřeních v nemocnici sama potvrdila. 

Jako doprovodná metoda ještě slouží magnetická rezonance, která zobrazuje zejména ložiska endometriózy na střevě (mimo jeho koncovou část, tam dobře dohlédne i ultrazvuk), močovém měchýři, ale třeba i na orgánech, kde byste jí úplně nečekali (bránice, plíce). Je to poměrně druhá sranda, takže se na ni standardně neodesílají všechny ženy s podezřením na endo. Pokud žena trpí i trávícími obtížemi je někdy doporučena i kolonoskopie. Ta je fajn pro vyloučení jiných příčin a pokud ložisko prorostlo střevo, jde to kolonoskopií zjistit. Nicméně někdy může být pouze jen na střevě, a to kolono neodhalí, pouze magnetická rezonance. Já mám absolvovat obojí a určitě se s Vámi podělím o detaily, jak takové vyšetření vypadá a jak se na něj připravit. 

Jak to tedy s tou diagnostikou je?

Jestli máte podezření na endometriózu (silné menstruační bolesti a krvácení, bolesti při sexu, potíže otěhotnět aj.), otevřete to téma se svým gynekologem. Nenechte se odbýt tím, že nic nevidí a že máte co nejdříve otěhotnět, pokud to není Vás cíl. 

Co můžete požadovat:

• Diagnostickou laparoskopii
• Odeslání na specializované pracoviště (za sebe vím o Moravskoslezském kraji, kde žiju, že se endometrióze věnují ve FNO – pan doktor Kümmel, nebo pan doktor Němec v Frýdku-Místku)
• Expertní ultrazvuk – někdy ho mají samostatně v nemocnici, nebo je pak součástí pracoviště pro endometriózu

Je dobré si uvědomit, že diagnostika endometriózy je zkrátka “tricky”. Endometriomy na vaječnících odhalí klasický ultrazvuk. Pohmatem se někdy dají zjistit ložiska v rektovaginálním septu (protože to zkrátka pacientku bolí jako kráva). Expertní ultrazvuk už zmapuje i dělohu, konečník, srůsty v břiše a klasické sono i ložiska na střevě či močovém měchýři. Kolonoskopie ukáže vrostlou endo do střeva, magnetická rezonance pak na orgánech. Nicméně například endo na pobřišnici není schopno ukázat nic, kromě laparoskopie. 

V tom svém “endosrabu” jsem moc vděčná za svoji osvícenou paní doktorku, která mě doporučila na specializované pracoviště – jejich práci a přístup si nemůžu vynachválit. Diagnózu mám bez toho, aniž by do mě musel někdo říznout a operace je moje volba, které můžu využít. Moc přeju všem ženám, které se potýkají s endopotížemi, ale i myomy nebo PCOS, aby se dostaly do těch nejlepších rukou, kde se budou cítit dobře.

Poznámka: Spoustu věcí mám z vlastní zkušenosti, ale opřela jsem se dneska o nějaké zdroje, abych si necucala info náhodně z prstu:

https://www2.ikem.cz/plm_lp/_LP_19494-L0000006.htm

https://cs.medlicker.com/1592-marker-ca-125

IG: Endopedie (moc doporučuju!!)

Bagniari – webinář o endometrióze

Je začátek srpna, a to znamená, že mám za sebou všechna plánovaná vyšetření, která měla napovědět, jak se bude na naší cestě za miminem pokračovat a v jakém časovém rámci. Jen pro připomenutí – na začátku června jsem absolvovala v nemocnici expertní ultrazvuk, který měl prozkoumat útvar za pravým vaječníkem a případně potvrdit podezření na endometriózu. Ukázalo se, že o endometriózu se opravdu jedná a mám několik jejích ložisek, včetně srůstů, v pánevní oblasti. U neznámého útvaru si nebyla 100% jistá – zřejmě endometrická léze, ale pro jistotu mi udělala ještě kontrolní stěry (nešlo vyloučit, jestli nemám zánět vejcovodu) a objednala mě za měsíc na kontrolu. Zároveň jsem dostala termín v poradně pro léčbu endometriózy a myomů (budu jí říkat endoporadna), abych se s panem doktorem poradila, jak dále postupovat.

Konečně dobré zprávy

První byla naplánovaná kontrola na expertním ultrazvuku. Na ní jsem se dozvěděla poměrně dobré zprávy. Neznámý útvar…drumroll, please…zmizel!!! Zkrátka se asi během menstruace nějak vyloučil (což by vysvětlovalo, proč mi před dvěma měsíci bylo na umření a brala jsem si sickday). Také výsledky cytologie/stěrů dopadly dobře, takže žádný zánět se v mém těle nekoná a pohlavními chorobami naštěstí taky netrpím. Co mě ale až tak nepotěšilo, že všechny ostatní útvary, které předtím našla, docela porostly. Obzvláště na levé straně za vaječníkem už to nejsou 3 cm, ale 5 cm. Zároveň se ale trochu utěšuju, že se to v těle nějak vyvíjí. Něco roste, něco mizí. Už jsem neměla v papírech náznak “kissing ovaries” (což je stav, kdy jsou vaječníky tak zatížené endometriózou, že se prohýbají a jsou v těsné blízkosti). Nic nového nenašla, takže kontrola dopadla celkově relativně dobře.

Nepřekvapili, nepotěšili…

O týden později jsem šla na endoporadnu. Průběh vyšetření si nechám na samostatný článek spolu s dalšími informacemi o diagnostice endometriózy. Pan doktor byl mladý, sympatický a šlo vidět, že je velmi důkladný a snaží se pacientkám věnovat na maximum. Důkazem bylo hodinové zpoždění, se kterým jsem šla na řadu a taky fakt, že jsem sama strávila v ordinaci dobrých padesát minut. Spoustu času jsme strávili mluvením, ať už v rámci diagnostiky, nebo pak v probírání možností, rizik a organizačních věcí. Vyšetřil mě pouze pohmatem, protože na ultrazvuku jsem byla týden před a obrázky měl k dispozici v počítači. Co bych chtěla ocenit asi nejvíce, tak bylo, že se hned na začátku ptal, jaká jsou moje očekávání a přání. Měla jsem dvě: a) připravit tělo co nejlépe na IVF; b) podívat se na mé problémy s trávením a vyloučit, že to není nějaký gastro problém. 

Asi začnu tím b). Je mi trochu hanba mluvit o takových věcech, ale jednou ten blog píšu a možná někdo řeší/bude řešit něco podobného, tak aby věděl. Zkrátka nejsilnější den menstruace se stopy krve objevují tam, kde by neměly. Nejprve jsem se vyděsila, že je to určitě nějaká rakovina, nebo zánět střev a podobné hrůzy. Ale vzhledem k tomu, že se mi to děje jen během menstruace (a to ne vždy), uklidnila jsem se, že je to asi endo. K čemu se přiklání i pan doktor, který říkal, že se tohle děje, když endometrióza na nějakém místě vroste do střeva. Na ultrazvuku se sice nic nenašlo, ale i on má své limity. Proto jsme se domluvili, že absolvuju magnetickou rezonanci, která by ložiska na orgánech měla ukázat. Zároveň jsme se shodli na tom, že při jednom se udělá i kolonoskopie, ať se vyloučí případný gastro problém. Pan doktor to ale podal tak, že je to na 99% endometrióza, a tím jsem se přestala stresovat. Zkrátka mně stačí info, že jsem nic nepodcenila a budu spokojená. Jasně, kolonoskopie nezní jako něco, co chce člověk s radostí absolvovat, ale aktuálně mě to moc netrápí. Teď jen čekám na termín magnetu a jde se na to!

Co mi teď dělá větší hlavu, je to a). Jsem rozhodnutá podstoupit IVF a přála bych si, aby mé tělo  bylo připravené tak, aby byla úspěšnost co největší. Pan doktor mi nabídl dvě řešení: 1) Jít rovnou na IVF a vyzkoušet, jestli budeme mít štěstí. U endometriózy je to zkrátka 50:50. Může se to podařit, ale kvůli zánětlivým procesům se nemusí vajíčko uchytit. 2) Jít před IVF na laparoskopii. Odstraní se co nejvíce ložisek, aby bylo tělo endometriózy prosté. Tři měsíce se užívá hormonální léčba, kdy je tělo ve stavu umělého přechodu, aby nedorostla nová ložiska, a pak se zahájí IVF. Jako všechno to má své ALE. První ALE se týká samotného IVF. Tím, že mi zastaví přirozený cyklus, spotřebuje se pak na stimulaci mnohem více léků a je potřeba si to vykomunikovat s reproklinikou, jestli s tímhle postupem souhlasí. Druhé ALE se týká samotné operace. Vzhledem k tomu, že mám endometriózu zřejmě i ve střevě, jde v mém případě o rozsáhlejší operaci na cca 4 hodiny, které s sebou nese určitá rizika. Endometrióza střeva se řeší tak, že se postižený kousek střeva odstraní. Někdy se může tedy stát, že skončí žena s vývodem. V ideálním případě s dočasným, v neideálním případě s trvalým (fuj poprvé). Jedno ložisko mám v rektovaginálním septu a aby se k němu dostali, budou muset řezat přes pochvu. Někdy se stane, že se jizva roztrhne a pak odchází všechno jen jedním místem (Fuj podruhé. I když tohle je naštěstí řešitelné další operací). Další ložisko mám v blízkosti močového měchýře a aby jej mohli odstranit, nejspíš se budou muset měchýře dotknout. Pan doktor mi vysvětloval, že je to delikátní práce, aby neporušili nervová vlákna, protože pak bych mohla ztratit citlivost v měchýři. Nebo se může něco porušit a musela bych se dočasně/trvale cévkovat. Uklidňoval mě, že samozřejmě pravděpodobnost je malá, ale že naprosto pochopí, pokud se kvůli těmto hrůzám pro operaci nerozhodnu. 

První dojmy…

Když jsem si tohle v první chvíli vyslechla, trochu mě to zaskočilo, ale byla jsem mentálně nastavená na to, že prostě na operaci půjdu. Nejen, že to zvýší úspěšnost IVF, ale uleví mi to od bolesti, menstruačních potíží a trávících problémů. Domluvili jsme se tedy na termínu na začátku listopadu (dřív nebylo místo) s tím, že jej můžu kdykoliv zrušit a nikdo mi to nebude mít za zlé. Po magnetu a kolonoskopii bychom ještě měli spolu jednu konzultaci a podívali se, jak to aktuálně v mém těle vypadá. Pan doktor se se mnou rozloučil s tím, že mi můžou pomoct a já odešla poměrně v dobrém rozpoložení. A pak jsem to volala manželovi. Jak jsem to všechno znovu vyslovovala nahlas a nějak mi to všechno začalo docházet, tak jsem se na lavičce před nemocnicí rozbrečela. Protože co si budem…ani jedna možnost není ideální. Operace je děsivá. Nebo možná ne tak ta operace, ale případná rizika. Co když se to posere a jak dlouho se pak budu dávat dokupy? Co když to ani tak nepomůže? Zároveň IVF pro mě bylo dlouho tak posvátnou metou, že jsem si prostě přála do ní jít jako do poslední možné varianty. Kdy už všechny selže a kdy to bude mít velkou šanci na úspěch. Ale v kontextu aktuálních informací by pro mě IVF před operací bylo s nejistým výsledkem. A já moc nevím, jak na ten další neúspěch budu reagovat. A taky nevím, co ta hormonální stimulace udělá s mojí endometriózou. A jestli endometrióza s sebou nenese vyšší riziko potratu. A víte čeho se bojím nejvíc? Že mi na to pořádně asi nikdo neodpoví. Protože jak jsem zatím pochopila, endometrióza je tak nevyzpytatelná věc, která se u každého může chovat jinak. 

Co dál?

Stojím tedy před rozhodnutím, co mám udělat. Co je správná varianta? V prvních chvílích to byla operace. Mentálně jsem se s ní sžila už od května, kdy mi ji doporučili na klinice. To jsem ale měla jít odstranit preventivně nějaký útvar. Ne si nechat řezat do střeva a močového měchýře. Mám ji tedy odložit a zkusit IVF? S tím, že když to nevyjde, budu mít alespoň po stimulaci a s trochou štěstí připravená zamražená vajíčka na příště? Nebudu na sebe naštvaná, že jsem měla jít na operaci hned, když už jsem měla termín? Protože jak budu dlouho zase čekat? Nebudu už na všechno psychicky vyčerpaná? Nevím, zkrátka nevím. Od konzultace v poradně uplynuly dva týdny a nemám v tom jasněji. Nebo si vždy myslím, že mám a pak je to zase jinak. Nejraději bych na to nemyslela, ale to mi taky nejde. Vymysleli jsme ale, že si domluvíme schůzku na klinice a vyslechneme si i jejich názor. Zeptáme se, jak funguje stimulace s ohledem na endometriózu a na jaká rizika se případně připravit. Konzultaci máme příští týden. Dále určitě absolvuju ten magnet a kolonoskopii a pak už snad budu vědět, jak se rozhodnu. Doufám. 

Co Vám budu povídat, moc optimismu mi to do žil nevlilo. Myslím, že pořád se snažím nějak zpracovat to, že z pozice “jste naprosto zdravá” jsem se dostala do pozice “rozsáhlá operace s riziky”. Aktuálně mi opět dává endometrióza najevo, že v mém těle je a já se držím zuby nehty, abych nepropadla sebelítosti a vzteku, co jsem komu udělala, že se mi tohle děje. Jde mi to těžko. Strašně těžko. Ale já to dám!